úterý 1. srpna 2017

Potřeba tance

Nechci se rozepisovat na téma významu tance pro lidskou společnost a jeho nezastupitelnosti během kulturně sociálního vývoje v rámci civilizačního procesu. Nechci ani rozvíjet debatu o tom, jak negativní dopad měly v historii zákazy tance či jak úspěšní byli ti, kteří pochopili, jak pomocí tance dosáhnout svých cílů.
(foto: Freetekno Czonspiracy, zdroj: Nyx)


Chci jen zareagovat na poslední větu 
blogového příspěvku jedné dámy z Nymburska 
(kdysi snad celebrity, nyní internetové obchodnice), která si evidentně nevidí pod prsty na klávesnici.Zmiňovaný text čtěte ZDE   
Vypadá to, jako by svou blogovou reakcí na konání Technopárty u Osečku na Nymbursku (29. - 30. 7. 2017)  neboli Freetekno czonspiracy drnkala maloměstskou melodii  o jednom tónu na tamburínu populismu ovšem mimo rytmus skutečnosti. A jak je známo, nerytmicita v životě lidském způsobuje chaos, který může vyvolat třeba i hysterii.
Takže pokud pomineme možnost, že by ji blogerka Radka Pilná  svým nerytmickým psaním chtěla vyvolat nejen u sebe, ale i u svého okolí a především u svých čtenářů, dá se předpokládat, že si asi potřebovala lidsky ulevit či  vytušila příležitost, mediálně se zviditelnit. Z podobných důvodů píšu i já tuto svou reakci.

Proč se  (nejen)"mládež potřebuje vytrsat"...

Afričanka při rituálním tanci
(zdroj magazin.aktualne.cz)
foto: Radka Lindourková
  Nedávno byl odborníky v oblasti tance a historie formulován termín tzv. "komunitní tanec" tj. společný tanec v rámci nějakého obřadu nebo rituálu, který vyšel z studia taneční ikonografie a antropologického zkoumáním kulturních způsobů kmenů v Africe, Asii a Jižní Americe žijících tradičním způsobem života. Je evidentní, že tento fenomén považovat za nejstarší kulturní projev společenské interakce v rámci vývoje lidské rasy. 
Tzv. komunitní tanec byl rytmický, konal se  pravidelně cca jednou týdně a měl za účel vyřešit potřeby a problémy komunity. Tedy i potřeby a problémy jednotlivců komunitu tvořící (například vyhánění démonů při nemoci, prosby za lepší úrodu, oslava významných událostí atd.)




Zjevení Velkého ducha Tanečníka  - Indiánský kmen kmen Siuxů
(zdroj: www.digitalhistoryproject.com)
Významný taneční historik Yosef Garfinkel z archeologického institutu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě shrnuje na základě dlouhodobých výzkumů posledních desetiletí podobu tance v nejstarší době asi takto:● Tanec byl činností prováděnou na komunitní úrovni a odrážel podobu interakce mezi lidmi
● Tanec se prováděl v otevřeném prostoru bez nějaké struktury
● Tanec zahrnoval blízkost mužů a žen, ale nemíchal je dohromady v kruhu nebo řadě
● Tanečníci se často zdobili pomocí speciálních dekorativních prvků: účes, pokrývky hlavy, masky, bodypainting a šaty. V mnoha případech byly používány velmi komplikované doplňky vyžadující dlouhou přípravu.
● Tančilo se obvykle v noci.
● Tanec byl doprovázena rytmickou hudbou: zpěvem, tleskáním nebo údery do hudebních nástrojů (bubny nebo chrastítka).
● Tanec byl extatickou záležitostí zahrnující změněný stav vědomí (vytržení) a byl účastníky považován za hluboký duchovní zážitek.
Tanec sv. Víta  - 15. století
(zdroj repro: Čeněk Zíbrt
Jak se kdy v Čechách tancovalo)
Nebudeme dál zabíhat do podrobností, které jsou zřejmé, snad jen pro uvědomění:
- Tančit může každý bez ohledu na věk, fyzické dispozice, vzdělání či sociální zařazení. 
- Tanec je jediná lidská činnost, která harmonizuje člověka v obou jeho aspektech, tj. tělesně i duševně a navíc je neverbálním komunikačním kanálem, který přesahuje hranice našeho světa a vlastně i našeho vědomí.
- Právo tančit je stejně samozřejmé jako právo na život. 
- Tanec je projev kulturnosti a proti kulturním projevům zasahují pouze diktatury, které se dostali k moci násilím.
- Tanec přináší mír do duše i světa.


Stejně jako jiná odvětví lidského života se civilizačním vývojem měnila, tak i tanec se během historické doby postupně stylizoval. Proměňovala se i forma tanečních setkávání či přesněji řečeno tanečních příležitostí a přibyly i další účely pro provozování tance (tím nejzásadnějším bylo provozování tance pro pobavení jiných osob tj. vznikl tanec jako scénická umělecká produkce).
A samozřejmě se měnila i hudba, která  tanec doprovázela a doprovází.
Nutné je dodat, že všechny tyto aspekty se v poslední stovce let zásadně stylově vyhranili do několika směrů a žánrů, víceméně ustálily a fungují vedle sebe ve vzájemném souladu a inspiracích.

Choreománie na rytině
Hendricka Hondiuse z roku 1642
repro: wikipedie

To, že každému se líbí něco jiného, je znakem vyspělosti naší společnosti podobně jako tolerance a sociální solidárnost. Tanec má mnoho podob, významů a využití a potřeba tance stále trvá!

Možná to bereme jako samozřejmost, možná si to ani neuvědomujeme nebo dokonce myšlenky spojené tancem cíleně potlačujeme (to na nás zřejmě působí pozůstatek éry křesťanské výchovy, která tanec odmítala jako škodlivý a cíleně zatracovala).

Společnost a my v ní se v současnosti stále více obrací ke svým kořenům. Je to snaha o nalezení sebe sama, o pochopení tohoto světa a jeho fungování. Někdy raději přebíráme, než abychom se snažili nacházet. Ovšem dávné podoby tance, které mají z dob předkřesťanských respektive pohanských volnější formou založenou na improvizaci dle osobních možností a pocitů, což je dnešnímu svobodnému člověku určitě bližší. Kořeny lze zapřít jen těžko (nehledě na to,že odborníci si u  například u našeho folklorního tance zapsaného během 19. století nejsou zcela jisti mírou skutečné autenticity, neboť stylizace a horlivost národního obrození silně zasáhla i tuto oblast).


A že se na techno-párty tančí na elektronickou hudbu? To je onen kontext současnosti, potkávání starého a nového, využívání nových možností v rámci tradičních fenoménů. Udržuje nás to v našem bytí, i když cestujeme ke svým kořenům do vlastního podvědomí. Pokud někomu jinému toto vyvolává jiný hudební styl, budiž mu to přáno!


Poznámka na čáře:
Žijeme v době plné paradoxů. Obyvatelé malého městečka si stěžují na hluk, který je způsobený výjimečnou časově ohraničenou akcí několik kilometrů daleko a přitom daleko blíže vedle jejich domovů je šestiproudová dálnice, která je dlouhodobě  hlukově daleko silnější, navíc znečišťuje životní prostředí a omezující volně žijící zvěř. Mají strach ze zvýšené kriminality, a přitom,  když ze svého bydliště přijedou vlakem do Prahy na Hlavní nádraží, prochází kdykoliv během roku u nádraží parkem kolem koncentrované líhně zločinu z neštěstí, bídy a neschopnosti. Mají strach z šíření alkoholu a drog a svoje obavy zapíjejí pivem, ráno si vaří kávu a na noc si berou prášky na spaní, i když je v okolí klid.  Kritizují nedodržování zákonů v zemi, kde ani prezident zákony nedodržuje. Nazývají se slušnými občany (mohlo by být zajímavé sednout si nad definicí slušnosti), a přitom v jedné větě, jsou schopni urazit nejhoršími označeními více jak 2000 lidí najednou. A klidně, bez mrknutí oka píšou veřejně lži a podněcují nesnášenlivost. 
 Freetekno Czonspiracy
Říká se, že svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého. Nesmím tančit na hlasitou hudbu, ale musím trpět přelet  tříminutový interval přeletu přistávajících letadel nad domem, ve kterém žiji, přesto, že letadlem nelétám. Kdo to nezná, netuší, že 
plynulý rozhovor pod širým nebem, ať v neděli nebo ve všední den, není, při určitých povětrnostních podmínkách, vůbec  opravdu možný. Právo na vlastnictví je téměř nedotknutelné, ale když jde o pohodlí většiny, tak je vyvlastňování povoleno a všemi schvalováno. Invaze tisíce lidí na jedno místo za účelem tance je nelegálním činem, ale že po fotbale nedá Letnou ani projít, ani projet, se zdá zcela normální. Občané obcí v okolí technopárty během konání trpěli, protože jsou přece zvyklí na klid a pořádek, ale přemýšleli někdy nad tím, jak trpí třeba občané obcí v okolí těžby uhlí (když si oni v zimě přitápí), jaderných elektráren (když si oni  večer rozsvěcí lampu), v centru Prahy (když oni jedou přes magistrálu), v blízkosti skládek (když oni vynáší popelnici) a chemických závodů (když si oni mažou noční krém na obličej)? 

Vážení "slušní" občané okolí Osečku (zvlášť vy, paní Pilná), zkuste se trochu uklidnit, méně agrese více otevřenosti. Zkuste třeba pro změnu přemýšlet o tom, proč tato (významná a výroční) událost konala právě ve vaší blízkosti. Možná si jen přijelo zatancovat a  pobavit se několik lidí z celé Evropy, možná to ale mělo nějaký další, skrytý význam... Třeba vás techno chtělo na něco upozornit, nebo vám a vaší domovině poslalo novou energii do budoucnosti, aby nebyla tak černobílá ve vašem nazírání či ve vašem žití. Svět má miliony barev a miliony osudů. 
           
Svěcení jara - Compagnie Marie Chouinard 

1 komentář: