Přišli jsme k vám na koledu

My jsme se k vám přišli ptáti, foto: Zdeněk Sluka

Starodávné zvyky a tradice spojené s obdobím zimního slunovratu a následně i s oslavou vánočních svátků nacházíme v naší kultuře od nepaměti v mnoha podobách a různých projevech, ať už slovesných, hudebních a nebo skrze pohybový a taneční projev.  Jejich provozování mimo jiné suplovalo lidovou zábavu jako ukrácení dlouhých večerů a zároveň vytvářelo výjimečnou atmosféru výjimečné roční doby. Stejně jako se mění svět, mění se i společnost. Pro ukrácení dlouhé chvíle máme dnes jiné možnosti, ovšem stojí za to (zvlášť v době vánoční), se občas  zastavit, zamyslet a ohlédnout se zpět. Podívat se za tím, co někde hluboko v nás  zůstává jako naše původní součást našich kořenů.

 
V adventním čase je milým "novodobým" zvykem navštěvovat různé kulturní akce s vánoční tématikou. Koncerty  či divadelní představení patří mezi ty nejžádanější. Přesto, že zdroje inspirací jsou víceméně stejné (vánoce a vše kolem nich), výsledná podobá je často různorodá, jak estetickým pojetím, tak i scénickým zpracováním. Pražské prostředí nabízí nespočet možností, jak na sebe nechat dýchnout onu "vánoční atmosféru", nicméně pokud divácké preference směřují za původní lidovou tradicí uchovávanou  skrze lidovou hudbu a lidový tanec ve scénické formě, pak je  výběr  divadelního programu určitě spojen se jménem významného českého etnochoreologa a choreografa prof. Františka Bonuše (1919 – 1999), jehož stoleté výročí narození si v novém roce 2019 připomeneme.

K odkazu profesora Františka Bonuše se hlásí hned dva výrazné pražské folklorní soubory.  Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka založený Františkem Bonušem v roce v 1947 dnes působí pod uměleckým vedením etnochoreoložky Daniely Stavělové, která kombinuje tradiční atmosféru souborového repertoáru se svým osobitě současnějším přístupem k folklorním námětům v tanci i hudbě. Vánoční program  tento soubor už několik roků pravidelně uvádí Muzeu hudby.

Pastuší skok z Beskyd, foto: Zdeněk Sluka

František Bonuš  ovšem v 50. letech 20. století  založil i dětský folklorní soubor Jaro, a na jeho činnost pak navázal (od roku 1983) současný folklórní taneční Soubor Jaro působící pod Základní uměleckou školou Štefánikova na Praze 5. Iniciátorkou jeho vzniku, uměleckou vedoucí a choreografkou je dcera Františka Bonuše, tanečnice a uznávaná taneční pedagožka Živana Vajsarová, která  tak stále uchovává živý tanečně-folklorní odkaz svého otce. Svým působením František Bonuš zásadně ovlivnil  podobu scénického tanečního folkloru, zformoval mimo jiné i metodiku výuky lidových tanců pro tanečních konzervatoře či metodický obsah přípravy pro výuku lidového tance v rámci studia pedagogiky na taneční katedře HAMU. Ovšem díky souborové "praxi"  v Jaru je stále udržován onen původní přístup Františka Bonuše, kde daná forma nepostrádá vnitřní obsah, který  tíha  a náročnost  akademického přístupu někdy rozmělňuje.

Soubor Jaro taktéž každoročně připravuje vánočně laděné představení. V tom letošním, uvedeném 17. prosince 2018 v pražském Divadle Hybernia pod názvem Přišli jsme k Vám na koledu, převažovalo v  pásmovém zpracování téma koledování. A ne jen toho „štědrovečerního" nebo „štěpánského“. 

Sýkorka z Chodska, foto: Zdeněk Sluka

Živana Vajsarová v posledních několika letech ustálenou podobu programu v proměňuje, což je pro pravidelné (každoroční) diváky určitě osvěžující. Jednou z inspirací k nové tvorbě je pro ni například sbírka Český rok (autoři Plicka-Volf-Svolínský),  plná místopisně i tématicky řazených neznámých i známých a často dnes již automaticky nebo formálně memorovaných básniček, říkanek, popěvků, povídek a pohádek, které jsou sice všeobecně rozšířené a zakotvené v našem kulturním povědomí, ale často nám je náročná dnešní doba z paměti vytlačila

Obchůzka masek, foto: Zdeněk Sluka

Lucky, foto: Zdeněk Sluka

Představení Přišli jsme k Vám na koledu zahájila Obchůzka masek připomínající  staročeskou atmosféru  období adventu, kdy se místo stání ve frontách u pokladen v nákupních centrech po večerech při svíčkách předlo, tkalo či dralo peří a tma za okny nechávala prostor pro fantazii, tajemnou magii, strašidelná překvapení. 
Tam, kde dnes už vídáme v masovém měřítku jen Mikuláše a čerty, měli v dávných dobách své místo i jiné tajemné postavy jako třeba Barborky, Perchty, Lucky či Ambrož.  Těm všem se věnoval i první taneční obraz na jevišti vytvořený souborem Jaro v autorské choreografii Živany Vajsarové a na autorskou hudbu. Muzika Jara taktéž pracuje tvůrčím způsobem především skrze svého uměleckého vedoucího Karla Mezeru a hudebníky Zdeňka Pechouška a Tomáše Pykala. 

Živana Vajsarová se nebála pro vysvětlení zařadit edukativní slovní vstup, což určitě vhodně zafungovalo i u  diváků ze škol, kteří navštívili  zkrácený program už v pondělí dopoledne.

Ambrož, foto: Zdeněk Sluka

Koledníci, foto: Zdeněk Sluka

Maskované postavy tančily na jevišti divoce, strašily, ale i odměňovaly. Dospělým interpretům v divadelní akci sekundovali malí tanečníci a tanečnice, kteří se k tajemným postavám  měli s dnešní době odpovídající přirozeností: trocha nadsázky, trocha zvědavosti, spíš než strach byla cítit dětská hravost a rozpustilost. '
Někomu by to chvílemi mohlo připomínat masopustní veselí a nebyl by daleko od pravdy. Jak píše Čeněk Zíbrt v knize Veselé chvíle lidu českého, tato původně snad již předkřesťanské lidová zábava formou obchůzky masek a "strašení" nehodných dětí i dospělých se původně  konala v čase očekávání zimního slunovratu stejně jako v období masopustu. Postupem času však bylo v adventu (zřejmě i pod tlakem křesťanské víry) od podobných zábav upouštěno. 

I  přesto na potemnělé prosincové večery něco zbylo. Hlavně tedy díky sběru  lidové slovesnosti, hudebním a tanečním zápisům, podchycení lidových slavností a obyčejů, kterému se mimo jiných věnoval i František Bonuš. Například  taneční výstup Intráda pro královnu přástek je choreografií Živany Vajsarové podle zápisu jejího otce.

V obměněném programu se střídaly na jevišti Divadla Hybernia známá taneční čísla jako My jsme se k vám přišli ptáti nebo Sýkorka z Chodska  s novými choreografiemi, jako jsou například Koledníci. Letos se však zásadní proměna udála v „Marii“. 

Maria, foto: Zdeněk Sluka

Tradiční  dívčí sólový tanec výstup vánočního programu Souboru Jaro  vznikl  na novou autorskou skladbou Karla Mezery Maria a tančila v současnějším pohybovém zpracování velmi procítěně Markéta Lhoťanová.  Inovace byla zdůrazněna i změnou kostýmu. Ladění do bordó vyšlo z inspirace dávnými malířskými vyobrazeními Panny Marie.

Na Marii s Ježíškem v jesličkách navázalo  taneční zpracování andělského zjevení pastýřům Co sa přihodilo na horách, kde si roli Anděla lehce humorným způsobem střihl tanečník Radim Klásek. Štědrovečerní koledování potom přerušilo dívčí Čarování, velmi divadelně zpracovaná touha o poznání budoucnosti. Oblast Čech (ve které převažovalo Chodsko) nakonec uzavřela oblíbená Betlémská polka ze Středních Čech opět v původní choreografii Františka Bonuše.

Funty, foto: Zdeněk Sluka

Oblast Moravy (po přestávce) už tolik dramaturgicky nedbala na časovou chronologii v době Vánoc, zato působila tanečně i hudebně živěji a nechávala i víc prostoru souborem ustáleným choreografickým formám (např. Chození s hvězdou a betlémem), kde měli malí i velcí tanečníci možnost předvést svou jevištní vyspělost a své umění. A to jak celý soubor, jednotlivé věkové skupiny i jednotlivci. 

Chození s hvězdou a betlémem, foto: Zdeněk Sluka

Čistota provedení a procítěný taneční projev je synonymem pro všechny účinkující souboru Jaro, ale samozřejmě divácky nejpopulárnější jsou mužské tance v Moravy. Nepostrádají vtipnou hravost (A co je nového) č mistrné "cifrování" (Hopsa, bratrové). Oba kusy jsou novější choreografie Živany Vajsarové stejně jako Dva kapouni, kde skupina dětí různého věku společně velmi dobře fungovala a i v párovém tanci působila sehraně a zkušeně.  Program se završil známými Bohušovými choreografiemi Pastuší skok z Beskyd a přenádherný vánoční tanec z Lašska Ó, dej nám Pane, večer veselý…

Ó, dej nám, Pane, večer veselý, foto: Zdeněk Sluka

Za poznámku zde stojí, že skvělý byl i výkon muziky Jara úzce scénicky propojené s děním na jevišti, nechyběl samozřejmě cimbál nebo dudy a sóloví zpěváci i zpěvačky byly nejednou doslova „v jednom kole“. Jak pěkný pohled na zpívající tanečníky a tančící zpěváky. 

foto: Zdeněk Sluka

Jak již bylo mnohokrát řečeno, tradice nemá být uctíváním popela, ale udržováním ohně.  Živana Vajsarová se Souborem Jaro tuto pravdu víc než naplňují. Čistotu v tanečním projevu i pokoru v choreografickém přístupu, kdy původní folklorní zdroje jsou citlivě a s respektem lehounce kořeněné současností dnešní doby, doplňuje a podporuje autenticita původních kostýmů, vytvořených v duchu tradice ve střihovém zpracování i materiálech.  Celkový estetický dojem,  který nezapomíná na nejjemnější detaily dává představení výtvarné zpracování. Součástí scénografie je, kromě kulis jesliček a dalších rekvizit, už několik let i zadní video-projekce podtrhující uměleckou atmosféru představení. Autory letos prezentovaných maleb byli akademický malíř Karel Matějček, Petra Kulišťáková a žáci výtvarného oboru ZUŠ Štefánikova.

V dnešním zážitky předimenzovaném a materiálním orientovaném světě, je tento k tradici odkazující umělecký postoj i jeho výchovný potenciál více než zásadní. Jen když jsme schopni identifikovat svůj původ, jsme schopni orientovat se v chaosu dění a neztratit se v povrchnosti, formálnosti a pozlátku naší digitální doby. Jsme pak schopni zůstat lidmi a národem s historií starší než sto let trvání českého státu. Sto let je jeden lidský život, ovšem kultura zachovaná v tanci, hudbě a slovesnosti je dědictvím generací.

Karel Mezera a Živana Vajsarová, foto: Zdeněk Sluka

Informace o souboru Jaro: www.jaro-dance.cz