Sami sobě teoretickou praxí

foto z urychlovače částic v Cernu, které bylo součástí  tanečního filmu Symetry (2016)

Někdy se věci dějí rychleji, než si stíháme uvědomit, souvislosti. Jak útoky začnou přecházet v mírové nabídky spolupráce, nezbývá než přikývnou, protože když se něco slíbí, tak se to má splnit (no, vždycky to nejde, ale když je to možné, tak nelze váhat)
Pozvánka na reprízu představení Kvint et Sense mi přišla mailem jako nenápadný newsletter z Alty.
A protože jsem měla volno, nezbývalo než vyrazit do tohoto prostoru už potřetí v jednom týdnu. O průběhu představení  informuje má recenze pro Operu plus a zde je konečně prostor, pro druhou problematickou kauzalitu. Diskuze o tanci mezi praktiky a teoretiky, umělci a kritiky,diváky a další lid divadelní.

Po skončení na diskuzi došlo. Zuzana Žabková ji vedla neformálním způsobem a velmi věcně a konstruktivně. Bylo zajímavé objevovat nakolik jsou naše pohledy odlišné jen díky rozdílnému chápání stejně znějících slov jiným způsobem, či se názory odlišují v závislosti na míře osobní divácké a performační zkušenosti a profesní orientace v oboru.Vzhledem k tomu, že proběhlé představení bylo pro všechny silným zážitkem, byla znát ochota najít společnou řeč, kterou lze popsat viděné a zažité. A co z toho vyšlo?

Kulhavá terminologie ohledně tvůrčích principů i scénických prostředků včetně tanečního názvosloví dost komplikuje náhled na věc.
Vyvstala stará známá bolest označení choreografie/ improvizace/otevřená forma (open form)/ konceptuální dramaturgie. Nejistota při pojmenování se odvíjí od chybějících definic, které by sjednotili přístup vnímání konceptuálního principu v tanci. Jak se zdá, nebude jen lokální problémem českého tance a českého jazyka, spíše jde o to, že tanec nepotřebuje popisnost za každou cenu, aby mohl být samostatným sdělením.
On sám je vyjádřením, což jej odlišuje od jiných uměleckých odvětví zcela zásadně a já osobně například necítím potřebu ho nutně napasovat do nějakých kolonek, které si teoretici v jiných oborech před pár lety vymysleli, když zřejmě nebyli schopni pochopit krásu a kouzlo nenarativního díla. Ale doba a společnost to zřejmě vyžadují, takže tomu asi neuteču. Vlastně se i těším na nové inspirace, které to z té teoretické roviny přinese.

V rámci diskuze se objevil termín "otevřená forma" tvůrčího přístupu, který se mi osobně jeví vzhledem k tanci, jako velmi funkční. Toto téma si určitě zaslouží vlastní prostor s hlubším náhledem pod povrch pojmů, neboť se jedná o zásadní problematiku pro oborový vývoj. tak už to v tuto chvíli dál rozvíjet nebudu a nechám to třeba na jindy.
Jinak se diskuze ubírala intelektuální rovinou využívající citací různých současných filosofických myšlenek v kontrastu s osobním pohledem každého přítomného kolem stolu.
Trochu mě mrzelo, že na konkrétní otázky zveřejněné v glose Petera Šavela na webu TA, už nebyla snaha dojít. Jak je vidět, s tím tolik vzývaným zájmem o podivné stavy v české taneční kritice, to zas tak horké nebylo, jak se zdálo.
Ale možná o to víc bylo to celé příjemnějším posezením nad problematikou vnímání současného tanečního díla, oproštěného od agitace, bez sebelítosti a minimem tendenčních opozičních postojů. Tyhle přístupy totiž  dost často podobná setkání zabíjí.

Tak si to shrňme:
Když se na to člověk podívá s odstupem, my už jsme v tom procesu, po jehož výsledku volá Hana Polanská Turečková ve svém Zamyšlení v diskuzi pod šéfredaktorskou glosou Sami sobě na webu Tanečních aktualit.cz (https://www.tanecniaktuality.cz/sloupky/sami-sobe).

Jakkoliv se to může zdát zvláštní, jde o proces velmi tvořivý. A transformace je pěkné a moderní a často opakované slovo, tak proč ho nevyužít k pojmenování něčeho, co až proběhne nebude určitě produktem, ale spíš (pro)jevem (v tom dobrém slova smyslu).

Je samozřejmě nutné si uvědomit, že průběh takové transformace je potřeba alespoň lehce podchytit a koordinací ukotvit, aby změna, kterou požadujeme nebyla předimenzovaná. V tomto směru nemusí jít hned o záštitu instituční, spíš jde o vzájemný respekt a spolupráci, jak ostatně již podotkla ve stejné diskuzi na webu TA Lucie Hayashi. Všechno další přijde samo.
Někdo připravuje prostor pro výchozí diskuzi, někdo mu k tomu zajišťuje podmínky, třetí diskuzi vyvolává, čtvrtý a pátý diskutuje a další realizují už vzniklé a pojmenované potřeby. Jiní i stejní o tom informují okolí i ty, kteří stojí u začátku tohohle hada. A občas se to musí prohodit, aby se to neomrzelo.
 A pozor! Transformace je běh na dlouhou trať, takže není nutné ztrácet čas a energii nato, aby ledy praskly, když už se  hýbou, byť třeba ve vlastním tempu. Takže méně řečí a o tom, co by se mělo, a víc už pro  to dělat by se chtělo.

Možná, že v jiných uměleckých odvětvích dlouhodobě funkčně probíhá dialog teorie s praxí (aby ne, protože ta doba je třeba i několik desítek či stovek let dlouhá), ale český taneční obor je prostě takový jaký je, má hluboké šrámy na duši i těle, které je nejprve potřeba zahojit nebo třeba nechat vyhnít, než celý proces bude završen. Takže můžeme volat jak na lesy, ale jen těžko se mávnutím kouzelného proutku můžou jeho poměry změnit přes noc. Postupně toho ale lze určitě dosáhnout.

Mám tak trochu pocit, že snahy dirigovat proměnu českého tanečního prostředí podle nějakých vzorů a nebo z jiných míst  než přímo z jeho centra (tím ovšem není myšleno Taneční centrum Praha - to už není centrem tance není dlouho, samo se svou sebestředností odsunulo na okraj) zatím nikam daleko nedošly. Kdyby ano, tak bychom tady teď nemuseli diskutovat, ale spokojeně se mohli věnovat svým zájmům.

To skutečné centrum českého tanečního umění je opravdu uvnitř oboru jako takového, a je bohužel na jeho teoretické základně toho oboru, aby ho fixovala (ne ovšem zafixovala). Akorát to má háček, nejdřív musí dostatečně podchytit sebe sama.

Sami sobě teoretickou praxí, přátelé taneční vědci, teoretici a kritici a vůbec všichni ti, kteří se tak cítí, byť se řadí, či jsou řazeni, do jiného družstva....musím se bohužel opakovat: JE TO JEN NA NÁS!

Všechno, co chceme se to bude dál odvíjet podle nás a jsme to my, kdo si musí společně určit postup a jeho podobu a průběh následně ustát. Pokud tedy toho chceme být součástí a to je zase otázka jiná.