Vráskanie - doteky stáří sahající na budoucnost

Občas se člověku (kritikovi) stane, že nemá prostě slov a psát o díle, které má reflektovat, není schopen. Většinou proto, že nechce publikovat negativní postoj k tvorbě, která má jasné kvalitativní nedostatky na to, aby ji bylo možno nazývat uměním, ale stává se i to, že je dílem natolik osobně zasažen, že jen těžko dokáže zaujmout objektivní pohled a potřebuje tedy získat odstup.
Něco takového se přihodilo i mě, tváří v tvář vůči zoom performance Vráskanie, on-line streamované v lednovém předvečeru dne, kdy jsem odvážela svou devadesáti-šestiletou babičku do domova pro seniory. Po deseti letech přestala být má péče o ni v mých silách a možnostech.

Nečekaná symbióza mezi tvůrci a mou značně emocionálně rozpolcenou duší fungovala dokonale i na dálku a zcela nečekaně mi dokázala pomoci zpracovat můj vnitřní postoj k celé situaci, která byla pro mě, mé okolí a především pro mou, i když jen málo realitu vnímající babičku, značně náročná. A za to jejím tvůrcům a všem, kteří se na realizaci podíleli moc děkuji a pokusím se nalézt alespoň něco málo slov o tomto díle, které ač se obrací do minulosti, je silně nadčasové a svým způsobem realizace i prezentace značně současné.

Představení slovenské choreografky Anky Sedlačkové, které vzniklo v produkci Neskorý zber stále aktivního tanečníka Daniela Račeka zkoumá různé úrovně vztahu vnoučat a prarodičů. Vzniklo už před první vlnou pandemie a v lednu 2022 bylo speciálně upraveno do verze pro on-line uvedení na platformě zoom, čímž se stalo přístupné i divákům

za hranicemi Slovenska a dokonce i v zámoří. Jak potvrdila diskuze po skončení performativní části, téma v vyvolalo i přes sklo monitoru silné emoce, které chtě nechtě musely zasáhnout každého a jen potvrdily nenahraditelnost a důležitost našeho vztahu k prarodičům. Taneční dílo bylo svým zpracováním velmi osobité a skvěle nastínilo inscenační postupy i choreografický rukopis Anky Sedláčkové, která vycházela z biologického výzkumu buňek dna, jež se stal jedním ze základních materiálů pro tvorbu tanečního pohybu v původní verzi a osobních výpovědí či vzpomínek protagonistů performance, které rámovaly on-line přenos. Vzájemný kontext a všudypřítomná intimita rodinných vazeb vystoupila svými konturami do popředí a zdůraznila silný terapeutický podtext tohoto díla, který je zároveň i zásadním znakem většinové tvorby Anky Sedláčkové. Její umělecká osobnost nikdy nestagnuje v zažitých konvencích tance, ale naopak se svými spolupracovníky dokonale využívá své bohaté zkušenosti na poli umění pohybu a neustává v hledání dalších možností a inspirací.

 

Choreografie, režie: Anna Sedláčková
Hudba: Peter Groll
Kostýmy a scéna: Dorota Cigánková
Světelná režie: Jozef Miklós
Účinkují: Anna Sedláčková, Daniel Raček, Katarína Vlniešková, Anna Hurajtová, Denisa Šeďová, Lukáš Bobalík
Technická podpora: Petra Hanzlíková
Host večera: Marta Ollé
Produkce: Neskorý zber o. z

Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia