"To by se chtělo pořád bádat, ale obléknout si trikot a jít se potit na sál, to ne...."

Slova, která zasvištěla vzduchem jako reakce na požadavek podpory rozvoje taneční teorie a kritiky, mě nejprve nazdvihla ze židle.

Snad celou vteřinu jsem se cítila uraženě, což vzápětí vystřídal pocit povznesení nad řečí někoho, kdo má ještě v dnešní době myšlenkové pochody typu: Teoretici určitě chtějí uchvátit finanční podporu primárně určenou tanečníkům z praxe, aby mohli zkoumat něco, co stejně nemá pro živé umění v reálném čase význam. Proto se téhle schůze účastní...

Když došlo i onomu řečníkovi, že asi dřív mluvil, než myslel, proběhla debata mezi dalšími účastníky výročního setkání Tanečního sdružení se závěrem (ve všeobecné shodě), že teoretické zázemí oboru je potřeba podporovat (není praxe bez teorie a není teorie bez praxe), nicméně nesmí to být na úkor umělecké tvorby.

(chtělo by se říci, proč na úkor taneční teorie či vědy jsou bez problémů podporovány některé umělecké omyly či špatně vedené plány, ale bylo to jen drásání špatně zahojených jizev na českém tanci).



Taneční sdružení České republiky (TSČR) uspořádalo v neděli 20. listopadu 2016 (tak trochu narychlo) výroční X. valné shromáždění, na které jasně prezentovalo své další směřování.
Setkání bylo určeno jak členům, tak zájemcům o obor a jeho budoucnost.
Z původně celooborově zaměřené profesní organizace založené v roce 1990, jejíž jsem byla i kdysi členem, se po nyní stal zapsaný spolek určený k podpoře českého baletního žánru (současný má na starosti Vize tance), čemuž odpovídalo i složení účastníků tohoto setkání. Byli zde šéfové regionální baletních souborů (Plzeň, Ostrava, České Budějovice, Liberec), dramaturg olomouckého baletu a ředitelé či zástupce vedení tří tanečních konzervatoří (TK Praha, TC Praha a TO JOK). Za HAMU byli přítomni Daniel Wiesner a Lucie Hayashi, teoretik a kritik Roman Vašek zastupoval Institut umění a samozřejmě nechyběl zakladatel TSČR Zdeněk Prokeš a autorita Ivanky Kubicové.
Jak je vidět, taneční moderna je v Čechách vlastně už tak trochu klasika....

Dosavadní předsedající Rady TSČR Jiří Pokorný přednesl zprávu o činnosti sdružení v uplynulém období, po něm si vzal slovo Zdeněk Prokeš, aby informoval o projektu Druhá kariéra tanečních umělců, který on sám inicioval a spolu s Vizí tance začal realizovat jako zásadní bod v dlouhodobém programu činnosti TSČR. Nutno poznamenat, že podmínky pro rekvalifikaci tanečníků po ukončení umělecké kariéry vypadají lépe, než by kohokoliv napadlo, a rekvalifikace jistě přinese mnohým vynikajícím tanečníkům jistotu do jejich netaneční budoucnosti.
Pokud to bude opravdu fungovat, snad odpadnou i tak smutné příběhy jako například ten aktuální "o zablokované personální situaci v ostravském baletu, kdy proti sobě stojí mladý baletní soubor a zástupci odborů hájící zájmy určitých starších tanečníků a každé radikální řešení je vzhledem k úzkým osobním vazbám velmi nepříjemné.“

Stav v tanečních souborech regionálních kamenných divadel byl vůbec jedním z hlavních témat shromáždění. Předcházela mu prezentace Romana Vaška s dílčími výsledky výzkumu stavu tanečního umění v ČR zaměřeného právě na stav baletních souborů. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že situace je víceméně vyrovnaná, výrazná disproporce se ukázala u taneční složky Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem. Přestože zástupci tohoto souboru nebyli na valné hromadě přítomní (a zřejmě ani nejsou členy TSČR), hledalo se v rámci oborové solidarity řešení. 
Snad je to určitým projevem úcty památce Vladimíra Nečase (dlouholetého funkcionáře TSČR), který jako umělecký šéf velice pozdvihl úroveň ústeckého baletu, ovšem poté, co nedávno nenadále opustil jeviště života, podmínky i kvalita taneční produkce nečekaně rychle klesají. Ústí nad Labem přitom vždy patřilo k významným baletním scénám, na jehož prknech se psaly dějiny českého tance, a byla by nesmírná škoda, aby se samostatný taneční repertoár vytratil z programu divadla nebo aby snad ústecký balet zmizel úplně.

Každopádně někdy je ale lepší, když něco skončí, aby mohlo začít něco jiného, a zvlášť v umění není nutné za každou cenu držet cokoliv nad vodou, když už to nemá sílu plavat. 

Lepší je zaměřit svou pozornost tam, kde lze ještě nalézt vůli, kde nicméně chybí zkušenost a podpora. Aktivita TSČR je viditelná dlouhodobě především díky pořádání mezinárodních i tuzemských baletní soutěží a to jak interpretačních a inscenačních, tak choreografických. Zatímco první dvě nemají se svou realizací problém, choreografická soutěž byla v loňském roce pro malý zájem zrušena. Otázka zní, jaký počet přihlášených je pro organizátory adekvátní, když sedm tvůrců se jim jevilo jako málo. 

Česká nejen baletní choreografie je v krizi, chybí tvůrci i témata a trochu podezírám české tanečníky v baletních souborech, že chybí i vůle participovat na nové tvorbě, ale o tom nemám žádné důkazy.
Co jiného než choreografická soutěž může motivovat mladé či začínající choreografy, aby své vize realizovali? Sedm mi v současném stavu přijde jako docela slušný počet, nehledě na to, že dává nevídaný komfort individuálního přístupu při hodnocení. Škoda, že se od takové šance upustilo, nicméně není žádný důvod ji znova nezvednout, až přijde čas, a nastartovat tak podmínky pro původní českou baletní tvorbu a  její nové osobnosti.
To už ale musí být v režii nové Rady TSČR, do které byli zvoleni přítomnými členy Tanečního sdružení ČR. Zvoleni do ní byli: Jiří Pokorný, Zdeněk Prokeš, Antonín Schneider, Linda Svidró Schneiderová, Lukáš Slavický, Jaroslav Slavický, Lenka Dřímalová, Alena Pešková, Roman Vašek a Lucie Hayashi. 

Jak se skoro o generaci mladší pohled na věc popere se starší téměř otcovskou autoritou, bude jistě zajímavé sledovat. Snad se to v českém baletním umění odrazí pozitivně, pro negativní důsledky nesprávných rozhodnutí už není moc místa. Bylo by  opravdu smutné, kdyby rekvalifikace tanečních umělců byla místo možnosti volby pouze jedinou možností do budoucnosti. Snad nás tedy nečeká demoliční derby českého tance....

P. S. Vážený pane S., slova z úvodu  nebyla první, (nejen v tomto tisíciletí), díky kterým jsem se stala mimoděk adresátem Vašich jedovatostí, útočících na mou (nejen tu teoretickou)profesní kompetenci a schopnosti. Stejně tak nejsem jediná, ale jiní to ignorují, já to neumím.Říkám si, že bych Vás vlastně asi nejraději vyzvala na taneční battle jakéhokoliv tanečního stylu či techniky dle Vašeho výběru, který by se doplnil o vědomostní kvíz z nedávné české taneční historie. 
Ale pochybuji, že byste takové vyzvání přijal… 
...mohlo by se totiž ukázat, že některé věci už dávno nejsou takové, jak bývaly, nebo jak jste si vymyslel a pak jste tomu z vlastního přesvědčení věřil…