Premiéra DOT504: You are not the one, who shall live long

foto: Mike Rafail (DOT504 2016)

Jen o den dřív, než začala série „ultimáckých“ představení v Arše, se konala premiéra nové inscenace v produkci souboru DOT504. Tvůrčí tým RootlessRoot Company (tandem Jozef Fruček a Linda Kapetanea) patří mezi téměř kmenové autory skupiny. Od jejich první spolupráce se těleso začalo profilovat jako fyzické taneční divadlo nezastírající vliv choreografického stylu Wima Vandekeybuse, v jehož souboru oba tanečníci působili. 

V průběhu let jejich práce prošla vývojem, díky kterému dokázali nalézt inscenační i pohybovou osobitost, která je přes stín vlámského guru přenesla. Přesvědčilo o tom jejich poslední samostatné dílo Europium uvedené v rámci zahájení letošního Tance Praha 2016 stejně jako aktuální premiéra 23. listopadu vytvořená pro DOT 504 You are not the one, who shall live long . Oba tituly se zařadily do repertoáru divadelního prostoru Jatka 78.

Tím nejzásadnějším znakem tvorby RootlessRoot Company je formálně kvalitní práce po stránce choreografického řemesla s provokujícím obsahem oscilujícím mezi deviací a anarchismem.

Přiznejme si otevřeně, donedávna platilo (a mnohá odborná či laická veřejnost to tak vnímá stále), že pokud jdete na RootlessRoot Company, je to pracovní, nebo se vám nechce koukat doma večer na telku. Nebo to vždy byl opravdu váš šálek kávy? V tom případě si ji po červnovém Europiu dám s vámi. Dá se totiž konstatovat, že v Europiu podařilo tvůrcům překročit vlastní stín a nalézt skutečnou vyváženost mezi hodnotou závažnosti sdělení a prostředky, kterými jej sdělují. Stále je to sice přehlídka absurdity paradoxů, ovšem  už vystavěná do skutečné show bez perverzity, která drží diváky v napětí od začátku až do chvíle, než skutečně fyzicky opustí divadelní sál. Co se v Euripiu snaží autoři sdělit? Že se umělec cítí omezován… penězi? Nebo těmi, kdo o nich rozhodují? Diváky? Nebo fungováním západní civilizace vůbec? 

Už podle názvu nové premiéry je jasné, že You are not the one, who shall live long idealisticky volně navazuje, nicméně zásadní rozdíl nacházíme v daleko střídmějším využití inscenačních prostředků. Minimalistická scéna stavící pouze na světelném designu (Periklid Mathiellis), těžiště pozornosti fokusuje především samotné tanečníky a jejich charaktery v roli. Do obsahové podstaty i atmosféry diváky zavádí tok abstraktně působících myšlenek, naznačující vnitřní pustinu způsobenou vnější prázdnotou. Beznaděj i rezignaci odvrácené strany Měsíce. Pavel Mašek je dokonalým představitelem destruktivního „já“. Oproti němu stále přežívající „ještěr“ plný jedovatého odpadu z lidských charakterů (Nathan Jardin) a „zapomenutý“ (Knut Vikstrom Precht), lehce ovladatelný přes základní potřeby. Naděje a krása ztracené v kanálové stoce jsou představovány Korejkou Hyaejin Lee. Její výrazný obličej, vlastně celá její expresivně pojatá postava se stává dokonalým výtvarným aspektem choreografie. Vnímáme lehkou politickou a sociální kritiku společnosti stejně jako zvýraznění sobeckosti vlastních potřeb, ať už je to láska, sex nebo peníze.

Choreografie ubíhá na vlně hudebního ambientu (mastroKristo), kterým se jen prohlubuje pocit bezčasí celé situace. Ve chvíli, kdy se akce vrací na začátek, nastává logický konec, nicméně tvůrci jej prodlužují do absurdního pocitu ignorace, jehož opodstatnění zprvu uniká. Dá se říci, že timing konce respektive epilog choreografie, je záležitostí zásadního přehodnocení vlastního osobního postoje autora i diváků tohoto jinak kompaktně působícího a silně angažovaného díla.

Depresivní drama se naštěstí obejde bez nechutností a dá se skutečně vnímat  pouze přes taneční stránku věci

Taneční jazyk využívaný RootlessRoot se stejně jako u Europia přenesl přes „belgickou školu“ a rozvíjí se svou vlastní cestou. Zaznamenáváme snahu zpracování pohybového detailu přes prostorovou linearitu kombinovanou plynoucí energií kinetické nekonečnosti. Zásadním je v tomto směru v představení aspekt deformace jako výrazový i pohybový princip. Deformace, která vlastně ani není metaforou, ale skutečným zobrazením pokřivenosti tohoto světa. Ignorace nebo zavírání očí nepomůže, není to mystifikace.